Ing. Valtr Sodomka
BRAŇME ZDRAVÝ ROZUM aneb JAK POZNAT ODBORNÍKA
Tento týden trávím na veletrhu For Arch v pražských Letňanech, kde se ve stánku neziskovky APOKS snažíme radit lidem v oblasti využívání energie, nejčastěji na úrovni vytápění rodinných domků. Denně diskutuji s několika desítkami lidí, kteří přicházejí s technickými dotazy, ale po čtyřech dnech mám spíše pocit, že hledají obecnou odpověď na otázku – „kdo tomu skutečně rozumí?“ a navíc je pokud možno nestranný. Rozbor by jistě vydal na samostatnou sociologickou studii, což je nejen mimo rozsah této úvahy, ale i mimo moje schopnosti. Proto jen tato úvaha.
Každý, kdo hledá radu, by měl být seznámen s jedním ze základních Murphyho zákonů, který říká, že
„Pokud jste schopen rozlišit mezi dobrou a špatnou radou, tak žádnou radu nepotřebujete“.
Z toho vyplývají dva jednoduché závěry pro potenciálního dotazovatele: buď se na daný problém zeptat pouze jednou a odpověď brát za bernou minci, nebo před samotný dotaz předřadit hledání a výběr odborníka, kterému je následně dotaz položen a dál je postup stejný.
Bohužel se zdá, že návštěvníci výstavy nejsou s výše uvedeným zákonem seznámeni a díky tomu provozují jakousi branně-orientační hru, které říkají „sběr informací“. Jako pomyslná včelka z květu na květ, pohybují se mezi jednotlivými stánky se stejným dotazem, sbírají názory (obvykle silně odlišné) v bláhové snaze, že v nich dokáží vyselektovat to jediné správné řešení. Někteří z nich se potom diví, že tuto hru nepodporujeme ani nejsme ochotni ztrácet čas tím, že se jí zúčastníme.
Asi nejtypičtější příklad je návštěvník s dotazem: „Budu instalovat tepelné čerpadlo, co si o tom myslíte?“. Moje odpověď ho zaskočí: „Už jste evidentně rozhodnutý, takže další názor nepotřebujete. Minimálně proto, že své rozhodnutí stejně nezměníte a teď už jen hledáte další osoby, které Vám to Vaše rozhodnutí potvrdí. Kohokoliv, kdo o tom bude diskutovat, nebo to dokonce rozporovat stejně nebudete brát vážně. Pro mne je taková diskuse ztráta času.“ Obvykle to samozřejmě podám v trochu „lidštější“ formě, ale pokud je dotazovatel neodbytný, nezbývá než přitvrdit. Obvykle podobná „diskuse“ končí prohlášením návštěvníka: „Tak proč sem chodíte, když tomu nerozumíte“, spolu s překvapivým výrazem, že mne to neuráží.
Ale abych jen nekritizoval, respektive si nedělal legraci z lidí jen proto, že se topí v nesmyslném systému, dovolím si pokračovat v úvaze, kdo je vlastně odborník a jak ho najít.
Tím, alespoň podle mne, základním znakem je, že odborník nedělá jednoznačné závěry bez dostatku vstupních dat. Lze tedy očekávat, že odborník na položenou otázku nereaguje okamžitou odpovědí, ale položí svoje otázky. Na velice častou otázku: „… čím topit?“, tedy neodpoví „nejlepším vytápěcím zdrojem je xxx a nejlepší výrobce je yyy“. Naopak položí spoustu otázek typu: o jaký objekt se jedná, jak je využíván, jde o novostavbu nebo rekonstrukci, jsou už instalována topná tělesa a když ano, jaká to jsou, kolika lidmi je objekt obýván, jaká stavební konstrukce je použita, jaká topná média jsou k dispozici a tak dále. Pouze na základě podobných informací je možno alespoň orientačně srovnat jednotlivé zdroje a tazateli v hrubých rysech nastínit případné výhody a nevýhody. Pozorný čtenář by si měl povšimnout výrazů „v hrubých rysech“ a „výhody a nevýhody“, které naznačují, že rada bude v tomto případě pouze jakýmsi poměrně obecným doporučením, které parametry je vhodné při použití různých způsobů zvážit. Na závěr pak by měl být vždy připojen dovětek, že reálný návrh může udělat pouze autorizovaný projektant, a to na základě komplexního posudku včetně osobní prohlídky (pokud se jedná o rekonstrukci). V rámci psaní této úvahy jsem osobně navštívil několik stánků v okolí toho našeho a pouze jednou jsem narazil na člověka, který splnil výše uvedenou definici (byl to pán od bazénů).
V rámci výše uvedené „služební cesty“ po stáncích jsem byl svědkem další zajímavé okolnosti. Poměrně specifické technické informace poskytovaly na některých stáncích hostesky najaté danou firmou pouze na dobu výstavy. Jedné takové jsem se „záludně“ pro ověření zeptal, zda bych ji mohl po veletrhu kontaktovat, na což mi sdělila, že je pouze brigádnice a na další dotaz, že její znalosti pocházejí ze vstupního obchodního školení před výstavou. Té holčině to rozhodně nelze mít za zlé a nemám pocit, že by dělala něco špatného. Problém je, že od pohledu spousta tazatelů brala její informace jako názor odborníka (jednalo se o zdící materiál). Pokud bych parafrázoval další Murphyho zákon, tak pro laika je odborníkem každý, kdo vystavuje na veletrhu.
Poslední věcí, o které bych se rád zmínil, je, že odborník, je jednak empatický se snahou problém nevyvolávat, ale řešit a jednak mu nevadí uznat, že něco neví. Ta empatie se mi jeví jako klíčová – česky se tomu říká zdravý rozum a zdá se mi to natolik důležité, že jsem to dal dokonce i do názvu této úvahy. Něco zamítnout, označit za neproveditelné, nebo moc složité dokáže každý i s minimem znalostí. Poučovat na základě nadřených a adorovaných znalostí norem je hloupé. Vždyť nejen zákony a vyhlášky, ale především normy jsou zde především proto, aby nám sloužily, nikoliv aby nás omezovaly. Okrajová řešení vždy byla a musí být i nadále, a právě od toho by měli být odborníci, aby hledali přijatelná řešení, která třeba i při nesplnění normy umožní využití stavby tak, jak si uživatel představuje, nebo se k tomu alespoň přiblížit. Řešení typu, „nevychází vám to rozměrově o 15 mm, musíte to celé zbourat …“ podle mne nikoho nezajímá a o podobné rady nikdo nestojí. Současně nikomu nikdy (kromě ve škole) neublížilo, když uznal, že něco neví. Než se pohybovat mimo svou odbornost, odpověď „nevím“ je zcela akceptovatelná.
Závěrem je doporučení hledat odborníka, například podle výše uvedených pravidel a teprve potom, co je objeven začíst klást dotazy. Současně – a to je nejdůležitější – zachovat si zdravý rozum, což mimo jiné znamená formulovat problém tak, abych mu sám rozuměl a nikoliv tak, aby to znělo odborně, ale v podstatě nebylo jasné, jakého efektu chci dosáhnout. Tedy rozdíl mezi „chci, aby mi bylo doma teplo“ versus „chci tepelné čerpadlo“.
P.S.: úvaha skutečně vznikla ve stánku na veletrhu a uvědomuji si, že je to na ní znát.
Ing.Valtr Sodomka je technickým garantem APOKS, energetickým specialistou, znalcem v oboru odvodu spalin a technickým ředitelem firmy Messy s.r.o.
Tento příspěvek je ÚVAHA, tedy OSOBNÍ NÁZOR AUTORA.
Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad tématem, rozebírá ho z více úhlů, aby došel k obecně platnému závěru. Pracuje se zjednodušenými fakty, hledá vztahy mezi nimi a důsledky z nich plynoucí. O daných faktech ze svého pohledu přemýšlí, hodnotí je a zaujímá osobní stanovisko. Nesnaží se poučovat nebo vzdělávat, předkládá pouze svůj názor, který má vést k zamyšlení. Odráží se zde subjektivní postoje a názory autora. Východiskem jsou vlastní zkušenosti a obecné poznatky, autor o nich přemýšlí, analyzuje je a vynáší obecně platné závěry. Přijatelné je použití výrazů širšího